Vánoce, vánoce, ….. není už čas na pečení?

Samozřejmě jsem se na konci září nezbláznil a v rámci euforie se nepouštím do horečného vánočního pečení 🙂 v rámci mojí práce ale spravuji jeden web s recepty na vánoční cukroví a potřebuji na něj dodat fotky k některým druhům, které tam jsou bez fotek, nebo fotky nejsou zrovna moc povedené. Takže jsem dnes začal v malých dávkách se zaděláváním těsta, abych mohl pomalu napéct vánoční cukroví na focení.

Navíc se mi už sešlo pár lidí, kteří by si prý ode mě vzali vánoční cukroví, což mě velmi těší. Ovšem vánoční cukroví jsem nikdy ve větším nepekl, takže jsem všem řekl, že asi ano, ale že si to ještě rozmyslím. Takže v rámci fotografování cukroví si trochu vyzkouším, jaké to je péct hromady druhů 😀

Prošel jsem pár receptů a začal jsem s absolutní klasikou. Samozřejmě jsem hned narazil na pár „nesrovnalostí“, které jsem moc nechápal, i když se jedná o klasické a léty prověřené recepty. Tak jsem je hned trochu vylepšil 😀

Takže v lednici mi dnes už odpočívají 4 těsta na tato cukroví:

  • vanilkové rohlíčky – první těsto, do kterého jsem se pustil a hned jsem nepochopil, jak může někdo dělat „vanilkové“ rohlíčky a nedat do toho ani zrníčko vanilky, někdo je dokonce obaluje pouze v moučkovém cukru :-O proč se pak jmenují „vanilkové“??? No udělal jsem to těsto tedy po svém … přidal jsem na jednu dávku půl lžičky mleté vanilky a až budu připravovat cukr na obalení, nebude „vanilkový“ z obchodu, ale klasický moučkový se zrníčky z vanilkového lusku
  • klasické perníčky – klasický vánoční recept, který používá snad každý, někteří si dokonce zdobí perníčky na vánoční stromeček.
  • linecké pečivo – je zajímavé, že na linecké je receptů opravdu přehršel. Na vanilkové rohlíčky se základní recept moc neliší v různých variantách, ale na linecké opravdu dost a záleží, co si člověk vytáhne. Spojil jsem tedy dva recepty, které se mi líbili, jeden, kde bylo stejně másla jako mouky, které jsem ale doplnil o jeden žloutek navíc, lžičku citronové šťávy a místo vanilkového cukru jsem opět použil trochu mleté vanilky.
  • sádlovky – podle obrázku jsem to už určitě jedl, ale nepamatuji si, že by to někdo v okolí dělal. Zde jsem se držel klasického receptu, který se mi velmi líbil. Místo divného „kakaa“, které se běžně prodává na pečení v obchodech, jsem použil kvalitní holandské kakao a jak mám kakao moc rád, tak bych to těsto rovnou nejraději snědl 🙂

Nu, zítra se tedy vrhnu na první pečení. Lidem, kteří již projevili zájem o cukroví pak rozdám malé vzorky, aby ochutnali a třeba si to nakonec nerozmysleli a nešli jinam 😀

Každopádně když už budu zkoušet různé druhy vánočního cukroví, rozhodl jsem se, mimo jiné i kvůli mé dceři, vyzkoušet bezlepkové verze některých druhů. Když už bych (možná) pekl před Vánoci pro některé lidi, tak by třeba ocenili i (a nebo jenom) bezlepkové vánoční cukroví.

Důležité upozornění: Musím upozornit, že pečení cukroví samozřejmě (pokud) budu dělat, tak pouze pro kamarády, jelikož na to nemám dle živnostenského zákona kvalifikaci (rozumějte „papír“ a praxi v cukrářské výrobě). Takže kdo není můj kamarád, tak ať mi raději kvůli cukroví neříká, musel bych být dle zákona pohoršen, k čemu, že mě to vlastně nabádá 😀

Oficiální výrobna potravin

Po prostudování požadavků na domácí výrobu jsem provedl doma pár změn a dnes jsem oficiálně oznámil na Státní zemědělské a veterinární inspekci zahájení mé výrobní činnosti. Podle jejich informací po oznámení je pouze „formální“ a již nemusím vyčkávat žádné schválení. Mohu se tedy již hrdě pyšnit označením „potravinářský podnik“.

Ode dneška jsem doma oficiální výrobnou potravin … HURÁ, HURÁ, HURÁ.

Ještě tedy musím vyčkat na síťku do okna v kuchyni proti hmyzu, vypudit všechny octomilky, které se mi vyrojili z toho jablka, co jsem zapomněl za mixérem a mohu vesele vyrábět. Ovšem, co je velmi důležité, mohu vyrábět pouze v některý čas, který jsem určit v týdenním harmonogramu a vyvěsil u vchodu do kuchyně. V tento čas nesmí žádný člen domácnosti vejít, aby nenarušil výrobu.

Tímto mi asi končí výroba potravin v kombinaci s konzumací večeře a popíjení piva z mého oblíbeného žejdlíku 🙂

Zatím se tedy pohybuji mezi „občasným“ a „pravidelným“ výrobcem, takže se ještě dá určitá benevolence tolerovat. Ale rád bych do cca. měsíce najel na pravidelný režim, abych splňoval všechna kritéria pro pravidelného výrobce potravin v domácnosti.

Dnes mi dorazila první várka oficiálních skleniček na moje výrobky. A během nastávajícího svátku se chystám na první „komerční“ produkt … cibulovou marmeládu s portským vínem … kterou jsem již úspěšně otestoval „na lidech“.

V dalším kroku mě čeká zřízení výrobny pro masové produkty, ale zde jsem zatím ve fázi, že jsem se teprve obrátil na veterinární inspekci, jaké jsou na takovou domácí výrobnu požadavky. Tak s napětím očekávám, co mi napíšou 🙂

Do čeho vlastně dávat svoje výtvory?

Když si vyrábím dobroty pro sebe a pár přátel, tak většinou moc nepolemizuji nad tím, do čeho marmeládu, okurky nebo masovou konzervu „zabalit“. Na marmelády i menší masové konzervy si kupuji klasické německé sklenice Weck a na zeleninu či větší produkty italské sklenice Quattro Stagioni či Fido. Dají se sice koupit sklenice, které stojí pár korun, ale při pohledu do špajzu, kde jsou vyskládané nakládané okurky, květák a marmelády, nevypadají tak dobře, jako tyto. Jsem v tomto trochu „pacient“, ale prostě se mi tyto sklenice líbí.

Teď ale samozřejmě stojím před určitým dilematem, pokud bych své produkty nabízel i „na trhu“ v těchto pěkných sklenicích, budou zákazníci ochotni takový produkt koupit? Je přeci jenom rozdíl, když se marmeláda připraví ve sklenici za 6 korun a nebo za 55 korun.

Při obyčejných počtech si samozřejmě člověk řekne, proč bych měl dávat za „obyčejnou“ skleničku o skoro 50 korun víc. Ale podívejte se sami, jak dobře v nich věci vypadají:

Sklenice Quattro Stagioni

sklenice_quatto_stagioni

Sklenice Fido

sklenice_fido

Sklenice Weck

sklenice_weck

Ať nalijete do takových sklenic horkou marmeládu nebo naskládáte ještě teplé maso, vypadá to hned o stupeň lépe a je-li daný výrobek dobrý, ještě to podtrhne jeho jedinečnost.

A když jsem to už dopsal až sem, tak jsem si toto dilema rovnou vyřešil. Když peču koláč nebo dělám marmeládu, tak také v obchodě nehledám levnější máslo nebo levnější jahody, jenom abych na sobě trochu ušetřil. Tak proč bych měl šetřit na obalovém skle.

Co vlastně můžu ze začátku vyrábět

Dnes jsem se obrátil s některými dotazy, které mi včera na živnostenském úřadu v Chomutově zodpověděli trochu rozpačitě, na krajský živnostenský úřad v Ústí nad Labem. Musím říci, jak nemám moc rád komunikaci s úřady, že zde mi opravdu pomohli mé dotazy objasnit. Vřele jim děkuji za čas a ochotu s vysvětlováním.

Co mě udělalo největší radost, je to, že své oblíbené sušenky mohu vyrábět v rámci volné živnosti, kterou v současné době mám. Kromě sušenek bych z kraje začal s věcmi, které jsem již pro sebe a pár kamarádů vyráběl. Budou to tedy:

  • již zmíněné sušenky – dělám vynikající máslové, čokoládové i třeba mrkvové
  • ovocné marmelády – letos se mi povedla skvělá třešňová s rumem nebo kořeněná šípková, také shodou okolní s rumem a už se mi povedlo i skoro zničit kastrol na povidlech
  • zeleninové marmelády či chutney – v době cibulové sezóny mě hodně lákají cibulové marmelády, takže už mám připravený koňáček a portské víno na první vzorky
  • paštičky a masové konzervy – nadšeně jsem zvládl své první rillettes, které bylo vepřové, což si mohu zatím nechat oficiálně jenom zdát, ale vyzkouším třeba kachní či husí, to bude jistě stejná dobrota

S ostatními dobrotami v podobě koláčů, bábovek či brownies musím ještě oficiální cestou počkat. Ty hold nechám zatím jako doposud, na kamarádské bázi. Ale samozřejmě se nebráním tomu, nalézat stále nové kamarády 🙂

Tak snad již brzy budou první výtvory na světě.

Tak jsem dnes pootevřel dveře svého nového lahůdkářství

Dnes jsem absolvoval krok číslo 1 ve svém několikaletém plánu. Navštívil jsem místní živnostenský úřad a zahájil (obnovil) svou živnost. Už je to pár let, co jsem si řekl, že už podnikat nikdy nebudu, ale jak se říká … člověk míní, život mění.

Takže seznam svých původních živností jsem rozšířil o „výrobu potravinářských a škrobárenských produktů“, což mi v rámci volných živností umožňuje začít vyrábět omezený sortiment dobrot.

Je pravda, že návštěva na živnostenském úřadu na mě zanechala opravdu dojem, ovšem mám obavu, že ne moc dobrý. Za poslední týdny, kdy jsem rozmýšlel tento svůj záměr, jsem došel k závěru, že je živnostenské podnikání u nás hodně překomplikované. To, co lze volně provozovat v jiných státech, je u nás svázáno nesmyslnými požadavky na vzdělání a praxi. Umím toto pochopit třeba u elektrikáře, který když udělá chybu v elektroinstalaci, může to někoho zabít. Ale proč mít papír a nutnou praxi proto, že bych někomu pekl bábovku???

V tomto ohledu bych řekl, že jsem v 15-ti letech udělal chybu, že jsem nešel na obor pekař / cukrář, ale upřímně, jak jsem mohl před 23 lety vědět, že by mě něco takového bavilo vůbec dělat. Samozřejmě dodatečné získání vzdělání a hlavně praxe, jak mě správně doplnila úřednice živnostenského úřadu, v mém věku je dost náročné. Tím spíše, když jenom na získání kvalifikace „cukrář“ je nutné složit 3 různé zkoušky a to jsem se ještě nedíval na pekaře.

Ona úřednice byla tak celkově vtipná. Když jsem vtipkoval, že budu moci konečně péct svoje oblíbené sušenky, tak mě rychle opravila, že ty určitě péct nebudu. Trapně jsem nadhazoval, že se prodávají mezi cukrovinkami a tak patří do cukrovinek, které dělat mohu, ale nenechala se ošálit. Když jsem se pak pídil potom, jakou kvalifikaci budu potřebovat na pečení bábovky, jestli pekaře, nebo cukráře, tak si už tak jistá nebyla. A poté, co jsem se dotázal na možnost podnikání zahraniční osoby (že bych legislativně utekl do státu, kde cukrář nemusí mít školu a rok praxe a využil určité „přenositelnosti“ práva v rámci EU), tak mi velmi rychle podala kontakt na nadřízený krajský živnostenský úřad.

Odcházel jsem po skoro půl hodině z živnostenského úřadu tak trochu na rozpacích. Skoro jsem upadl do mírné deprese s tím, že budu moci vařit tak akorát „žrádlo“ pro psy. To mě později večer inspirovalo k upečení psích sušenek a přemýšlení nad dalším podnikatelským směrem … ale dále jsem to už nerozebíral. I když ty banánové psí sušenky s arašídovým máslem a ovesnými vločkami mi zůstali a zítra je rozdám po známých se čtyřnohými mazlíčky.

I přesto, že mě živnostenský úřad příliš nepotěšil, mohu s hrdostí říci, že jsem ve své cestě překonal svojí „lenost“ a mám za sebou první důležitý krok. Nemám ještě úplně otevřeno, ale dveře svého staromódního lahůdkářství jsem alespoň pootevřel.

Takže hurá na další úkol.

Začínám

Dnes se píše 18. září 2016 a já se definitivně rozhodl, že svou budoucí kariérní cestu povedu jiným směrem, než jsem si myslel posledních několik let. Už delší dobu cítím, že to, co dělám není to pravé ořechové a pořád jsem přemýšlel, co bych mohl dělat jiného.

V práci kromě programování našeho e-shopu spravuji i pár stránek s recepty a na začátku léta jsem si řekl, že bych mohl pár receptů vyzkoušet a nafotit. V podstatě celé léto peču pro naši hrníčkovou kuchařku a fotím. Samozřejmě vše, co takto napeču nejsem schopen sám sníst, takže své výtvory rozdávám do všech směrů. Až mi jednou jeden kamarád povídá, proč se tím neživím.

A najednou přišel ten nápad!

To pečení mě neskutečně vzalo a to nejenom pečení. Sám jsem takový, že se velmi vyhýbám nepoživatelným patlaninám, které nám servírují v supermarketech, restauracích a všude jinde. Když už něco vařím nebo peču, musí to být skvělé.

A tak jsem si nejdříve hrál s myšlenkou, že bych začal péct ty svoje koláče a bábovky, až jsem nakonec došel k tomu, že kromě tohoto, se pustím do celého „lahůdkářství“.

Nechci se ale věnovat výrobě chlebíčků, jak by mohlo na první pohled vypadat, ale do výroby dobrot, které mě osobně velmi chutnají a věřím, že najdu i další spřízněné duše. Kromě pečených koláčů, bábovek, brownies a sušenek, se tak vrhnu na různé paštičky, masové „konzervy“, marmelády a tak podobně. Nemám v plánu vytvářet další „Hamé“ a tak prostě občas vytvořím něco, na co mám chuť.

Postupně tak vyzkouším vše, co by mě zajímalo vyrobit a uvidím, kam se tento nápad postupně dostane. Dal jsem si v současné práci 5 let, kdy bych rád vše vypiloval do skvělého stavu a během této doby bych si rád vybudoval svou novou „kariéru“, nebo spíše vášeň, které bych se nadále ve svém životě věnoval.

Samozřejmě než budu moci oficiálně otevřít dveře svého nového lahůdkářství, uteče ještě hodně vody a to hlavně proto, že podobným nápadům se tu po byrokratické stránce příliš nepřeje. Ale to mě neodradí a postupně si projdu tímto martyriem. V podstatě mě čeká několik kroků:

  • samotný začátek, zřízení živnosti … to mám v plánu hned zítra … podle toho jak dopadnu na živnostenském úřadu se budou odvíjet další kroky
  • podle živností, které se mi podaří „urvat“ hned na začátku budu schopen přemýšlet o tom, co bude v první fázi v mojí nabídce
  • budu si muset zřídit oficiální „výrobnu“, zde bych ale využil určité možnosti, o které jsem se dočetl a to „výroba potravin v domácnosti“ a „jejich následný prodej z domova a na místních trzích“
  • už teď vím, že nebudu mít od začátku živnost na vše, co bych rád, třeba cukrář bude asi trochu oříšek, takže mě bude čekat rozšíření vzdělání, abych na další živnosti dosáhl
  • dalším krokem bude vybudování již oficiální výrobny, které bude nejspíše na dlouhé měsíce, protože mě bude čekat nalezení prostor, schválení od hygienické stanice atd.
  • až si projdu tímto vším, tak mám ještě jeden bod a to by bylo vyjíždění po různých trzích v naprosto parádním jídelním vozítku

To jsou body, které musím v následujících 5 letech absolvovat a vím, že se mi to povede. Popřál bych si sám dnes mnoho štěstí a s bublajícím rillettes na plotně se začínám vrhat do své nové budoucnosti.

Jinak rillettes (hodně vzdáleně by se dalo říci, že se jedná o vynikající francouzskou vepřovku) dnes dělám úplně poprvné a rád bych, aby to nebylo na posledy a stala se tato delikatesa stálým produktem v mém novém starómódním lahůdkářství, které jsem pojmenoval Perfect Delicious.

Věřím, že vám bude ode mě chutnat.