Tak jsem dnes pootevřel dveře svého nového lahůdkářství

Dnes jsem absolvoval krok číslo 1 ve svém několikaletém plánu. Navštívil jsem místní živnostenský úřad a zahájil (obnovil) svou živnost. Už je to pár let, co jsem si řekl, že už podnikat nikdy nebudu, ale jak se říká … člověk míní, život mění.

Takže seznam svých původních živností jsem rozšířil o „výrobu potravinářských a škrobárenských produktů“, což mi v rámci volných živností umožňuje začít vyrábět omezený sortiment dobrot.

Je pravda, že návštěva na živnostenském úřadu na mě zanechala opravdu dojem, ovšem mám obavu, že ne moc dobrý. Za poslední týdny, kdy jsem rozmýšlel tento svůj záměr, jsem došel k závěru, že je živnostenské podnikání u nás hodně překomplikované. To, co lze volně provozovat v jiných státech, je u nás svázáno nesmyslnými požadavky na vzdělání a praxi. Umím toto pochopit třeba u elektrikáře, který když udělá chybu v elektroinstalaci, může to někoho zabít. Ale proč mít papír a nutnou praxi proto, že bych někomu pekl bábovku???

V tomto ohledu bych řekl, že jsem v 15-ti letech udělal chybu, že jsem nešel na obor pekař / cukrář, ale upřímně, jak jsem mohl před 23 lety vědět, že by mě něco takového bavilo vůbec dělat. Samozřejmě dodatečné získání vzdělání a hlavně praxe, jak mě správně doplnila úřednice živnostenského úřadu, v mém věku je dost náročné. Tím spíše, když jenom na získání kvalifikace „cukrář“ je nutné složit 3 různé zkoušky a to jsem se ještě nedíval na pekaře.

Ona úřednice byla tak celkově vtipná. Když jsem vtipkoval, že budu moci konečně péct svoje oblíbené sušenky, tak mě rychle opravila, že ty určitě péct nebudu. Trapně jsem nadhazoval, že se prodávají mezi cukrovinkami a tak patří do cukrovinek, které dělat mohu, ale nenechala se ošálit. Když jsem se pak pídil potom, jakou kvalifikaci budu potřebovat na pečení bábovky, jestli pekaře, nebo cukráře, tak si už tak jistá nebyla. A poté, co jsem se dotázal na možnost podnikání zahraniční osoby (že bych legislativně utekl do státu, kde cukrář nemusí mít školu a rok praxe a využil určité „přenositelnosti“ práva v rámci EU), tak mi velmi rychle podala kontakt na nadřízený krajský živnostenský úřad.

Odcházel jsem po skoro půl hodině z živnostenského úřadu tak trochu na rozpacích. Skoro jsem upadl do mírné deprese s tím, že budu moci vařit tak akorát „žrádlo“ pro psy. To mě později večer inspirovalo k upečení psích sušenek a přemýšlení nad dalším podnikatelským směrem … ale dále jsem to už nerozebíral. I když ty banánové psí sušenky s arašídovým máslem a ovesnými vločkami mi zůstali a zítra je rozdám po známých se čtyřnohými mazlíčky.

I přesto, že mě živnostenský úřad příliš nepotěšil, mohu s hrdostí říci, že jsem ve své cestě překonal svojí „lenost“ a mám za sebou první důležitý krok. Nemám ještě úplně otevřeno, ale dveře svého staromódního lahůdkářství jsem alespoň pootevřel.

Takže hurá na další úkol.

Začínám

Dnes se píše 18. září 2016 a já se definitivně rozhodl, že svou budoucí kariérní cestu povedu jiným směrem, než jsem si myslel posledních několik let. Už delší dobu cítím, že to, co dělám není to pravé ořechové a pořád jsem přemýšlel, co bych mohl dělat jiného.

V práci kromě programování našeho e-shopu spravuji i pár stránek s recepty a na začátku léta jsem si řekl, že bych mohl pár receptů vyzkoušet a nafotit. V podstatě celé léto peču pro naši hrníčkovou kuchařku a fotím. Samozřejmě vše, co takto napeču nejsem schopen sám sníst, takže své výtvory rozdávám do všech směrů. Až mi jednou jeden kamarád povídá, proč se tím neživím.

A najednou přišel ten nápad!

To pečení mě neskutečně vzalo a to nejenom pečení. Sám jsem takový, že se velmi vyhýbám nepoživatelným patlaninám, které nám servírují v supermarketech, restauracích a všude jinde. Když už něco vařím nebo peču, musí to být skvělé.

A tak jsem si nejdříve hrál s myšlenkou, že bych začal péct ty svoje koláče a bábovky, až jsem nakonec došel k tomu, že kromě tohoto, se pustím do celého „lahůdkářství“.

Nechci se ale věnovat výrobě chlebíčků, jak by mohlo na první pohled vypadat, ale do výroby dobrot, které mě osobně velmi chutnají a věřím, že najdu i další spřízněné duše. Kromě pečených koláčů, bábovek, brownies a sušenek, se tak vrhnu na různé paštičky, masové „konzervy“, marmelády a tak podobně. Nemám v plánu vytvářet další „Hamé“ a tak prostě občas vytvořím něco, na co mám chuť.

Postupně tak vyzkouším vše, co by mě zajímalo vyrobit a uvidím, kam se tento nápad postupně dostane. Dal jsem si v současné práci 5 let, kdy bych rád vše vypiloval do skvělého stavu a během této doby bych si rád vybudoval svou novou „kariéru“, nebo spíše vášeň, které bych se nadále ve svém životě věnoval.

Samozřejmě než budu moci oficiálně otevřít dveře svého nového lahůdkářství, uteče ještě hodně vody a to hlavně proto, že podobným nápadům se tu po byrokratické stránce příliš nepřeje. Ale to mě neodradí a postupně si projdu tímto martyriem. V podstatě mě čeká několik kroků:

  • samotný začátek, zřízení živnosti … to mám v plánu hned zítra … podle toho jak dopadnu na živnostenském úřadu se budou odvíjet další kroky
  • podle živností, které se mi podaří „urvat“ hned na začátku budu schopen přemýšlet o tom, co bude v první fázi v mojí nabídce
  • budu si muset zřídit oficiální „výrobnu“, zde bych ale využil určité možnosti, o které jsem se dočetl a to „výroba potravin v domácnosti“ a „jejich následný prodej z domova a na místních trzích“
  • už teď vím, že nebudu mít od začátku živnost na vše, co bych rád, třeba cukrář bude asi trochu oříšek, takže mě bude čekat rozšíření vzdělání, abych na další živnosti dosáhl
  • dalším krokem bude vybudování již oficiální výrobny, které bude nejspíše na dlouhé měsíce, protože mě bude čekat nalezení prostor, schválení od hygienické stanice atd.
  • až si projdu tímto vším, tak mám ještě jeden bod a to by bylo vyjíždění po různých trzích v naprosto parádním jídelním vozítku

To jsou body, které musím v následujících 5 letech absolvovat a vím, že se mi to povede. Popřál bych si sám dnes mnoho štěstí a s bublajícím rillettes na plotně se začínám vrhat do své nové budoucnosti.

Jinak rillettes (hodně vzdáleně by se dalo říci, že se jedná o vynikající francouzskou vepřovku) dnes dělám úplně poprvné a rád bych, aby to nebylo na posledy a stala se tato delikatesa stálým produktem v mém novém starómódním lahůdkářství, které jsem pojmenoval Perfect Delicious.

Věřím, že vám bude ode mě chutnat.