Tak jsem dnes pootevřel dveře svého nového lahůdkářství

Dnes jsem absolvoval krok číslo 1 ve svém několikaletém plánu. Navštívil jsem místní živnostenský úřad a zahájil (obnovil) svou živnost. Už je to pár let, co jsem si řekl, že už podnikat nikdy nebudu, ale jak se říká … člověk míní, život mění.

Takže seznam svých původních živností jsem rozšířil o „výrobu potravinářských a škrobárenských produktů“, což mi v rámci volných živností umožňuje začít vyrábět omezený sortiment dobrot.

Je pravda, že návštěva na živnostenském úřadu na mě zanechala opravdu dojem, ovšem mám obavu, že ne moc dobrý. Za poslední týdny, kdy jsem rozmýšlel tento svůj záměr, jsem došel k závěru, že je živnostenské podnikání u nás hodně překomplikované. To, co lze volně provozovat v jiných státech, je u nás svázáno nesmyslnými požadavky na vzdělání a praxi. Umím toto pochopit třeba u elektrikáře, který když udělá chybu v elektroinstalaci, může to někoho zabít. Ale proč mít papír a nutnou praxi proto, že bych někomu pekl bábovku???

V tomto ohledu bych řekl, že jsem v 15-ti letech udělal chybu, že jsem nešel na obor pekař / cukrář, ale upřímně, jak jsem mohl před 23 lety vědět, že by mě něco takového bavilo vůbec dělat. Samozřejmě dodatečné získání vzdělání a hlavně praxe, jak mě správně doplnila úřednice živnostenského úřadu, v mém věku je dost náročné. Tím spíše, když jenom na získání kvalifikace „cukrář“ je nutné složit 3 různé zkoušky a to jsem se ještě nedíval na pekaře.

Ona úřednice byla tak celkově vtipná. Když jsem vtipkoval, že budu moci konečně péct svoje oblíbené sušenky, tak mě rychle opravila, že ty určitě péct nebudu. Trapně jsem nadhazoval, že se prodávají mezi cukrovinkami a tak patří do cukrovinek, které dělat mohu, ale nenechala se ošálit. Když jsem se pak pídil potom, jakou kvalifikaci budu potřebovat na pečení bábovky, jestli pekaře, nebo cukráře, tak si už tak jistá nebyla. A poté, co jsem se dotázal na možnost podnikání zahraniční osoby (že bych legislativně utekl do státu, kde cukrář nemusí mít školu a rok praxe a využil určité „přenositelnosti“ práva v rámci EU), tak mi velmi rychle podala kontakt na nadřízený krajský živnostenský úřad.

Odcházel jsem po skoro půl hodině z živnostenského úřadu tak trochu na rozpacích. Skoro jsem upadl do mírné deprese s tím, že budu moci vařit tak akorát „žrádlo“ pro psy. To mě později večer inspirovalo k upečení psích sušenek a přemýšlení nad dalším podnikatelským směrem … ale dále jsem to už nerozebíral. I když ty banánové psí sušenky s arašídovým máslem a ovesnými vločkami mi zůstali a zítra je rozdám po známých se čtyřnohými mazlíčky.

I přesto, že mě živnostenský úřad příliš nepotěšil, mohu s hrdostí říci, že jsem ve své cestě překonal svojí „lenost“ a mám za sebou první důležitý krok. Nemám ještě úplně otevřeno, ale dveře svého staromódního lahůdkářství jsem alespoň pootevřel.

Takže hurá na další úkol.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *